titulek stranky.jpg, 178kB

Světem s báglem - Stránky nezávislého cestování

KUBA

16.9. čtvrtek – 17.9. pátek

Havana

Po noclehu v Amsterdamu a tříhodinovém zpoždění letadla na Kubu z důvodu bouře, konečně přistávám na letišti José Martí v Havaně. Při čekání na pasovou kontrolu se tu seznamuji s dvěma Čechy: Petrem a Ditou. Navrhují mi, abych s nimi šel do zapůjčení auta. Ani nemuseli dvakrát naléhat a souhlasil jsem. Dohodli jsme se na sobotu večer, kdy si vyzvedneme auto v půjčovně. Do hotelu Deauville jedu taxíkem. Přestože je už tma jak v pytli, nešlo si nevšimnout starých „Amerik“ z padesátých let, které se staly za ta léta určitým symbolem Kuby.

Nazítří vedou mé první kroky na naší ambasádu, abych si tu uložil letenku a část peněz. Také jsem získal nějaké informace o provincii Pinar del Río, kterou měl údajně zasáhnout ničivý hurikán Ivan.

Od ambasády kráčím pěšky do centra města a obdivuji se nádherné architektuře z koloniálních dob. Jen škoda, že zatím nejsou peníze na opravu chátrajících památek i když v posledních letech přeci jen pomalu Havana vstává z popela a poukazuje na svůj původní lesk.

Má první zastávka je na hřbitově Cemetrio de Cristobal Colón, kde si člověk připadá jak v honosné čtvrti miniaturních paláců mrtvých. Odtud si „odskakuji“ na Náměstí revoluce, kde využívám nabídky řidiče „šlapací tříkolky“ - rikši a jedu ke Capitolu, který je postaven podle washingtonského vzoru. Zde je spousta lidí a vše zjevně nasvědčuje, že blízkost centra je nedaleko. To tvoří několik významných bodů ve čtvrti La Habana Vieja, kterou jsem postupně prošel (Calle Obispo, Plaza de Armas, Plaza de la Catedral, Parque de los Mártires, třída Prado a hlavně bulvár Malecón s fasádami ve stylu klasicismu a vysokými arkádami. V neposlední řadě nelze opomenout pevnost Del Morro vypínající se za kanálem de Entrada, kterým se vplouvá do havanského přístavu.

18.9. sobota – 19.9. neděle

Jaguey Grande (La Boca, Playa Girón)

S přáteli jsem se setkal jak bylo dohodnuto. Vyzvedáváme auto a vyjíždíme z Havany směrem na Santa Claru. Brzy padla noc a my neuvěřitelně bloudíme. Vydatně tomu přispívá velice strohé značení a je téměř nemožné všimnout si sjezdu (odbočky) ze silnice. Nakonec jsme asi po hodině zmíněnou dálnici našli a kolem půlnoci končíme jízdu v casa particular v Jaguey Grande.

Ráno odjíždíme směrem na Playa Girón, ovšem nejprve stavíme na krokodýlí farmě v La Boca. Ty jsou tu vlastně dvě. První je státní odchovna, kde je možné vidět vývoj krokodýla od vajíčka téměř k dospělosti. Druhá farma je určena ke komerčním účelům se všemi atrakcemi, co k tomu patří. My jsme zvolili tu první také díky doporučení chlapíka, kterého jsme vzali stopujícího u silnice. Ukázalo se, že na farmě dělá a provedl nás s patřičným výkladem. Poté pokračujeme do místa Cueva de los Peces, kde je více než příhodné místo ke koupání. V Playa Chirón se nachází památník a muzeum dokumentující neúspěšnou invazi kubánských emigrantů podporovaných CIA v Zátoce Sviní v roce 1961, kteří se zde vylodili za účelem svrhnutí komunistického režimu.

Na zpáteční cestě jsme se chtěli stavět v obci Australia, kde se měl údajně nacházet vrak lodi. Docela jsem se tomu podivil, neboť je odtud voda, kde by mohlo něco plout, tak 20 km daleko. Také ano, na místě byly zbytky nějakého letadla a dávno opuštěná tovární hala plná železného šrotu.

Po návratu do Jaguey, jsme dostali chuť na kokosový ořech, tak jsme se rozhodli jít nějaký utrhnout. Jenže jsme se daleko nedostali. Byli jsme odchyceni a pozváni na narozeninovou párty místní dívky Elimais. Zde poznáváme poprvé na vlastní kůži, jak se Kubánci baví a jak umí skvěle tančit. Muzika vyhrává do noci a všichni se včetně nás točí ve víru salsy. To vše přímo na ulici.

20.9. pondělí – 21.9. úterý

Cienfuegos – Trinidad (Topes de Collantes)

Jelikož je zde na Kubě velký problém s dopravou, hodně se stopuje a jezdí se na všem v jakémkoli množství. Rozhodli jsme se také pomoci a nabrali jsme mladou černošku, která hovořila výborně anglicky. Pomohla nám dostat se do centra Cienfuegos a poradila, kde nejlépe zaparkovat. Nejprve chvilku relaxujeme na náměstí Parque Martí a pak jdeme širokým bulvárem Paseo El Parado, který spojuje poloostrov městského centra s poloostrovem vilové čtvrti Punta Gorda. Zde stojí zajímavá stavba Placio de Valle, za kterou se nachází už jen nejjižnější výběžek země do cienfuegoského zálivu. Zpáteční cestu, přes značnou únavu volíme koňským povozem.

Z uliček města jsme se vymotali celkem dobře, ale zabloudili jsme na pobřeží zálivu. Vracíme se a bereme dalšího stopaře – chlapíka jménem Koko, který též skvěle hovoří anglicky. Cestou do Trinidadu se zastavujeme na pobřeží kvůli koupeli v moři. Koko nám poradil, kde se v Trinidadu můžeme levně ubytovat. Zavedl nás přímo tam a sjednal vše potřebné. Opravdu se vyplatí brát místní do auta. Slouží výborně jako průvodci a je vyloučeno s nimi zabloudit!

V Trinidadu se jdeme ještě navečer projít tímto starobylým městem, které se od svého vzniku příliš nezměnilo. Díky své architektuře je na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Večer vypli proud, tak sedíme v baru na Mojitu po tmě. Po tmě se také vracíme do casa a při svíčkách večeříme.

Nazítří jedeme podniknou trek k vodopádu Salto del Caburny, který začíná v Topes de Collantes u bývalého sanatoria, které je zajímavě umístěné uprostřed džungle. Tou se musíme prodírat a podniknout dlouhý sestup, než konečně po dvou hodinách stojíme na místě. Kaskádový vodopád byl příjemnou odměnou za namáhavou cestu. Ta těžší nás čeká zpět, neboť je to prudce do kopce.

Po návratu trávíme zbytek dne na pláži Ancón jen několik kilometrů na jih od Trinidadu.

22.9. středa – 23.9. čtvrtek

Placetas – Caibarien – Santa Maria – Santa Clara

Pokračujeme směrem na Sankti Spiritus. Cestou projíždíme Údolím cukrovarů. Zastavujeme se na vyhlídkové věži, která v minulosti sloužila jako strážní věž k hlídání otroků na třtinových plantážích. Mimochodem, sklízení cukrové třtiny je i dnes stejná dřina jako před léty, stále se provádí ručně.

Ve městě Placetas děláme zastávku, abychom doplnili potraviny. Město působí velmi pohodovým a nenásilným dojmem. Nikdo z místních si nás nevšímal, na rozdíl od jiných míst na Kubě, kde se na cizince neustále věší žebráci a naháněči různých druhů služeb a prodejci všeho možného. Caibarien na severním pobřeží není cílem turistů a také tak vypadá. Rozsáhlé bídné čtvrti, kde není ani asfaltový povrch na ulici. Měli jsme v plánu přespat v místním kempu. Cesta k němu však vypadá jak po bombardování a navíc se ze všech stran od moře line příšerný zápach žumpy. Kolem silnice jsou hromady odpadků. Shodli jsme se na tom, že tohle opravdu nemusíme a vrátili jsme se zpět do města. Tady se při ptaní na ubytování seznamujeme s Juliem, který studoval v Nitře. Uměl perfektně česky, čehož jsme využili pro získání užitečných informací. Zavedl nás ke svému kámošovi Jorgemu, který měl pro nás ubytování. Byl to velice přátelský chlapík s obrovskou láskou ke svému Moskviči. Řikal: „Můžu přijít o manželku, o barák, ale auto je můj život, to bych umřel!“

Další den nakupujeme na trhu ovoce a na radu Julia jedeme na ostrov Santa Maria, kde má být hezká pláž. Na ostrov vede uměle vysypaná silnice přes moře v délce 68km. Oblast se vyznačuje mangrovovými porosty a je domovem mnoha druhů ptáků. Po příjezdu na pláž, jsme nahlas Juliovi blahořečili za super tip.

K večeru přijíždíme do Santa Clary. Ubytování nám pomohl najít ochotný policista.

24.9. pátek – 25.9 sobota

Havana – Soroa – Cayo Jutías – Viňales

Dnes se musíme rychle přesunou do Havany, abych si vyzvedl z ambasády mé věci a hlavně peníze.Odtud jedeme do provincie Pinar del Rio. Zastavujeme na dálnici u porouchané ameriky, jehož osádka nás žádala o pomoc. Vezeme tedy jednoho kluka k pumpě, kde je telefon. Ten zde však nefungoval a on se nás snažil přemluvit, abychom ho vzali do Pinar del Rio, jenže tam mi nejedeme, tak k nám nasedá jiný kluk, s kterým jedeme do Soroa. Zde se ubytováváme asi v nejhorší casa particular na Kubě, ale zase je tu nádherná příroda. Dům stojí uprostřed pralesa pohoří Sierra del Rosario. Jdeme k místnímu 22m vysokému vodopádu. Největší atrakcí města Soroa je asi orchideárium, které je však zajímavé jen v období od listopadu do dubna, kdy jsou orchideje v květu. Roste zde na 700 druhů těchto květin.

Druhý den přejíždíme hory porostlé bujnou tropickou vegetací. Zastavujeme, abychom si natrhali nějaké grapefruity, které tu rostou všude kolem. Pokračujeme na sever k mořskému pobřeží přes městečka Bahía Honda a La Palma. Dle mapy by měla vést do Santa Lucie slušná silnice. Bohužel se potvrdilo varování místního starce, který nás před touto trasou varoval, že tam je hrozná cesta plná výmolů a bez zpevněného povrchu. Vždy se vyplácí důvěřovat místním lidem. Jsme nuceni měnit levé přední kolo. Do města Santa Lucia přijíždíme řádně rozladěni. Náladu nám má spravit ostrůvek Cayo Jutías s možností levného ubytování v chatkách. Po příjezdu na pláž, nejenže tu po chatkách není ani stopa, ale jsou tu taková mračna komárů, jaká jsem jakživ neviděl. Každý jich máme na sobě asi sto. Boj s nimi je předem prohraný. Po procházce po pláži volíme ústup. Cestou vyháníme komáří mrak z auta. Na cestu do Viňales bereme opět lidského průvodce. Nevím, jak bychom bez něj trefili, to opravdu nevím…

26.9. neděle

Viňales

Na dnešní den máme odlišné plány. Petr s Ditou se rozhodli pro výlet na koních. Já mám v plánu jít na trek, který má začít u hotelu La Eremita. Vydal jsem se tam. Zde zjišťuji, že skupina turistů, už odešla a další bude zítra. No, pěkně děkuji, abych chodil po okolí s turistickou tlupou. Vracím se do města, když mě kousek od hlavní třídy oslovil černoch, zda nechci provést po údolí. Přitakal jsem a za několik minut vyrážíme od basebalového hřiště.

Procházíme mezi poli farmářů s nejrůznějšími plodinami. Při otázce, zda uvidím tabák, mi průvodce sdělil, že se pěstuje v prosinci, takže bohužel. Neuvěřitelnou trasu zvolil, nejdeme po stezce, ale prodíráme se vegetací, brodíme vodou a blátem, prosekáváme džunglí a šplháme po skalách. V tuto chvíli jsem pochopil, že moje sandály a kraťasy na tento trek nejsou zrovna nejvhodnější. Vrchol všeho přinesl neklidný býk na cestě, kterého jsem byl nucen obejít přes močál, kde jsem zapadl po kolena a pak se musel umýt v blízkém potoku. Odtud nás čeká cesta přes pole kamsi do houští, kde se objevila dlouho nepoužívaná stezka vedoucí k jeskyni. Procházíme skalním blokem a na druhé straně nás čeká podobná farmářská oblast s další jeskyní.

Po návratu do casa particular, už společně s Peťou a Ditou podnikáme další pěší výlet tentokrát na druhou stranu údolí na vyhlídkové místo Los Aquaticos. Tentokrát se nás ujímá průvodce – farmář jak poleno. Obul si gumovky a řádně nás protáhl rýžovým polem. Pokračujeme kolem skladových chýší na tabák, hustým porostem až na kopec, odkud je fajn výhled do kraje a na obec Viňales. Na zpáteční cestě jsem zapadl opět do bláta a byl jsem nucen se mýt v korytě u prasat… Navíc nám blokuje na cestě odjezd nepojízdná Lada, kterou společnými silami s majitelem odtlačujeme stranou.

27.9. pondělí – 29.9. středa

Pinar del Río – Guanabo – Havana

V Pinar del Río jsme se nechtěli moc dlouho zdržovat. Bylo nám doporučeno jen projet, že tu není nic moc zajímavého. Přesto se zde zastavujeme a obcházíme několik ulic, které se nám jeví jako centrum města. Při té příležitosti nakupujeme zásoby.

Pokračujeme po dálnici do Havany a tunelem směrem na Varadero. V těchto místech se táhne několik desítek kilometrů dlouhá pláž obecně nazývána Playa Este. My chceme na některém místě zakotvit a den se jen tak povalovat na písku a dovádět v moři. Zvolili jsme město Guanabo, kde si vybíráme casa particular, která je kolem dokola zaplavená vodou. Cena je příznivá proto zůstáváme. Je to přímo na pláži, což je super. Do centra asi 5 minut. Když jsme parkovali auto, museli jsme dávat pozor, aby nenatekla voda dovnitř. Večer se spustil šílený liják s prudkým větrem. Avšak, vše trvalo jen asi půl hodiny. Poté vyrážíme do města. Cestou procházíme proudy vody, které se valí po ulicích po nedávném dešti.Usedáme do venkovního baru. Zatímco popíjíme pivo, slézají se sem mladí a začíná se tu vybalovat nějaká kapela. Netrvá dlouho a zábava je v plném proudu. Opět se tančí a zpívá. Mnoho lidí jen tak postává za plůtkem u přístřešku, prostě není kam si sednout, je tu plno. Kolem půlnoci se zvedáme a odcházíme.

Druhý den volám v poledne Juliovi, kvůli ubytování v Santiagu. Dohodli jsme se na tom, že mě bude na místě čekat jeho kamarád. Pak jdeme s přáteli k moři přes ulici, která již zatopená není. Na pláži trávíme celý den. Koupe se zde spousta Kubánců (nevidíme jediného turistu). Guanabo je totiž oblíbené místo, kde Kubánci tráví svou dovolenou. Přestože je zde dost policistů, je třeba být na pláži obezřetný na své věci, což mi právě jeden z mužů zákona radí, když jsem se zrovna chystal za přáteli vrhnout do vln. Sice tu máme jen ručníky, nicméně se vracím do stínu palmy.

30.9. čtvrtek – 7.10. středa

Santiago de Cuba (El Cobre) – Baracoa – Havana

Petr s Ditou mě vysazují v Havaně na autobusové centrále Viazul, kde se s nimi loučím a odjíždím do 15hodin jízdy vzdáleného Santiaga de Cuba. Zde mě skutečně čeká Rafael, Juliovo kamarád. Vydržel čekat hodinu, protože se náš autobus několik kilometrů před cílem porouchal a my byli nuceni čekat na nový. Po ubytování se jdu projít do města. Centrum není daleko.

Na druhý den mám naplánovanou cestu s Rafaelem a jeho ženou na nejznámější poutní místo Kuby -baziliku El Cobre. Je to úchvatný boží stánek uprostřed horské krajiny Sierry Maestra. Poblíž se nachází bohaté měděné doly. Cestou zpět vystupuji u Viazulu, abych si koupil jízdenku na neděli do Baracoa. Původně jsem chtěl navštívit i Guantanámo, kde je známá americká věznice, ale nebyl jediný člověk, který by mi toto město doporučil, tak jsem ho nechal plavat. Jsem rád, že jsem se tak rozhodl, neboť jsem jím do Baracoa projížděl a vskutku tu není co k vidění. Zato Baracoa mě nadchlo. Krásné městečko na skalnatém pobřeží s mohutnou stolovou horou na obzoru. Už krajina, kterou jsme sem projížděli se dá popsat jedním slovem, prostě okouzlující. Od polopouštního rázu vyprahlé země s obrovskými kaktusy až po horské hřebeny porostlé tou nejhustší tropickou vegetací, kde je nutné jet velmi opatrně po klikatých serpentinách úzké, ale kvalitní silnice.

Nahoru